Jak známo, přítomnost bazénu u domu zvyšuje o hodně jeho tržní hodnotu. Kvůli toho si ho však lidé nekupují. Primárním účelem je samozřejmě vyřazení cestování na veřejné plovárny či přehrady nebo rybníky. Tam většinou nebývá voda nijak kvalitní, takže, doma je doma. Místo aby se hodinu někam jelo může se strávit doma v ultra čisté vodě, o kterou se ovšem musíme umět postarat. Není třeba se toho bát, není to zase nic tak složitého, jak se to někde píše. Na chemii máte různé dosti přesné testery a mechanickou nečistotu vám zadrží filtrace. Tu hrubou občas musíte posbírat sami pomocí síťky na teleskopické tyči a tu ze dna za vás odstraní vysavač.

Nejvíce práce odvádí filtrace. Ta jede vlastně pořád. Ve své podstatě rozeznáváme jen dvě. Totiž kartušovou a pískovou. Není mezi nimi zase tak velký rozdíl, Technicky jen v náplni, tedy filtračním médiu. Kartuše stejně jako písek prostě zachytí drobnější nečistoty. Nevýhoda kartuší je v tom, že se musí častěji čistit, pokud to ještě vůbec jde a také častěji měnit. Je proto určena spíše k menším bazénům a tam, kde proteče méně vody. Je také podstatně levnější než filtrace písková, ale zase je třeba častěji měnit ty kartuše, které nejsou nejlacinější.

Pískové filtrace mají oproti kartuším spoustu výhod. Písek se dá krásně propláchnout protiproudem a to opakovaně a měnit jej postačí vždy před sezónou, nebo alespoň před každou druhou. Není však výjimkou, že jede bez potíží i tři roky. To je ovšem závislé od stupně znečištění vody a také od toho, kolik vody v kubících profiltruje. Pokud bazén zakrýváte plachtou, když nejste ve vodě, může vám Pískové filtrace vydržet hezky dlouhou dobu.

Starý písek se nemusí vyhazovat. Je ho škoda. Tak se může použít například na vysypání cestiček na zahrádce. Tím se to tak nějak hezky zkrášlí. Také je lze nasypat někam jinam, kde to bude působit esteticky.